Prapůvod založení bažantnic knížat Lichnovských bychom mohli hledat již v roce 1608, kdy Bernard Lichnovský z Voštic zakoupil od Václava Šamařovského z Rohova dne 26.10. za 14.500 zlatých vsi Chuchelnou a Strahovice – se všemi pozemky a příslušenstvím. Tímto byly zakoupeny pozemky k vytvoření budoucího velkostatku Chuchelná, resp. budoucích bažantnic.
K samotnému založení první bažantnice však došlo až v roce 1818, kdy byl poblíž Štrěpánkovic (tehdy součást Pruského království) založen hospodářský dvůr tzv. Hilvetihof (dnes Albertovec). Dvůr byl pojmenován po kapitánu rakouské císařské armády Janu Františku Hilvetim neobyčejně nadanému hospodářskému odborníkovi, který od roku 1814 až do roku 1830 věrně a spolehlivě sloužil knížeti Eduardu Lichnovskému a notně po dlouhá léta vylepšoval jeho ekonomickou situaci.
Hilvetihof (Albertovec) + Karl Egon Fasanerie 1818
V souvislosti se založením hospodářského dvora sloužícímu k modernímu chovu hovězího dobytka a ovcí byla (zřejmě zásluhou Hilvetiho) změněna v roce 1818 přilehlá část lesa od Albertovce směrem ke Kobeřicím na bažantnici, (později nazvaná Karl Egon Fasanerie) v níž bylo vše podřízeno potřebám umělého chovu bažantů pro lovecké záliby knížecího rodu a jimi zvaných hostů.
Hospodářský dvůr Albertovec (Hilvetihof) na pohlednici z r. 1913 (archiv Petr Havrlant)
Je možné, že již o dva roky později v souvislosti s konáním kongresu Svaté aliance v blízké Opavě (1820) nově založenou bažantnici navštívili v doprovodu knížete Eduarda Lichnovského významní hosté. Eduardův švagr, rakouský ministr zahraničí Klemens Metternich (1773-1859) a ruský car Alexandr I. (1777 – 1825). Zatímco návštěva těchto významných osobností za účelem lovu na vysokou a černou zvěř je prokázána v jiném revíru, resp. oboře Lichnovských v Hradci nad Moravicí – návštěva v bažantnici u Albertovce doposud prokázána není. O nově založenou bažantnici bylo postaráno s náležitou péčí. Na výkrmení bažantů byly dokonce objednávány zásilky lesních mravenců.
Po celou první polovinu 19. století byli poddaní povinování vůči vrchnosti pomocí při lovech, kdy hlukem vyháněli m.j. bažanty z remízků a skrýší a hnali je proti stanovištím ukrytých střelců. Od povinností s lovem souvisejícími byli osvobozeni pouze mlynáři, krčmáři a robotní zahradníci. Toto platilo jako pro velkostatek Hradec, tak rpro velkostatek Chuchelná.
Zvýšená pozornost péče o les a lesní hospodaření u Lichnovských je patrná od 20. let 19. století. Zatímco ještě ve druhé polovině 18. st. jsou lovy a myslivecké zájmy nadřazeny lesnímu hospodářství, které je nekoncepční (nahodilá, nekontrolovaná těžba) od počátku 19. století se situace v lesích Lichnovských mění. Jsou vytvořeny první mapy a hospodářské plány a místo dosavadních náhodných sečí je přistoupeno k postupnému pasekování. V roce 1822 v souvislosti s rozšířením velkostatku Chuchelná o vsi Bolatice a Heneberky jsou lesy obou velkostatků nově odborně zmapovány dlouholetým knížecím nadlesním a lesním inženýrem Franzem Magerlem. V roce 1823 je tímto nadlesním vytvořen a v následujících letech uplatňován nový hospodářský plán, je provedena taxace, přesný popis lesů a zavedena nová metoda hospodaření tzv. soustava sdruženo-staťová, která je v následujících letech zdokonalena v tzv. saskou soustavu. Důraz je nově kladen na zakládání a pěstění lesního dorostu s užitím v té době v Prusku oblíbené borovice a smrku, které jsou vysazovány i v bažantnici.
V polovině 19. století je v lesích knížat Lichnovských po vzoru sousedních lesů Rotschildů (na Hlučínsku) již plně zaveden moderní a efektivní systém řízení lesů, zajišťující kromě produkce dřeva také funkci odpočinkovou a v neposlední řadě i zásobárnu zvěře pro hojné lovecké zábavy panstva.
Karl Max Fasanerie – 1862
V souvislosti s vytvářením nového pruského daňového katastru byly v letech 1858 – 1862 nově vyměřovány hranice chuchelenského panství, polních i lesních pozemků. Měření prováděl královský zeměměřič Gehlich a nám již dobře známý knížecí inženýr Franz Magerle. Na základě těchto měření byla v roce 1862 dosavadní bažantnice Karla Egona zřejmě rozšířena a rozdělena na dvě části. Nová bažantnice byla pojmenována po nejstarším synu Karla Marii Lichnovského = nesla název bažantnice Karla Maxe (Karl Max Fasanerie). Tato skutečnost jej jistě zajímavá. Je zde vidět určitý názorový posun ve vnímání lesa i hospodaření nového majitele panství Karla Marii Lichnovského. Nový majitel stál i za dalšími změnami : zatímco původní knížecí obora v Hradci je v roce 1852 zmenšena na jednu polovinu a v roce 1898 zcela zrušena, na území chuchelenského velkostatku jsou bažantnice a obory dále rozšiřovány. Zda to postupem času souviselo s nárůstem věku majitele panství, který již nebyl ochoten se účastnit náročných lovů na vysokou či černou zvěř ,a který začal dávat přednost pohodlnějším lovům v bažantnicích – nevíme. Jisté však je, že ve svých bažantnicích se pohyboval rád, často a tuto svou zálibu obratně využil při prosazování svých ekonomických zájmů při stavbě železnice z Ratiboře do Opavy.
Karel Maria Lichnovský (1819-1901)
Za účelem prosazení trasy železnice přes své pozemky pozval na lov do bažantnice Karla Egona hosta z nejvýznamnějších – pruského císaře Viléma II. s nímž udržoval velmi přátelské vztahy. Císař Vilém II. se účastnil lovů v bažantnici 14.11. 1893 a 30.11. 1894. Nezvratným faktem je, že se knížeti při těchto společenských událostech podařilo dosáhnout toho, aby sporné otázky při stavbě železnice byly vyřešeny v jeho prospěch. O spokojenosti císaře s lovy i hostitelem svědčí i fakt, že císař přijal i další pozvání na lov bažantů – tentokráte do Karl Max Fasanerie. Dne 12. 11. roku 1897 zde během osmi hodin za pomoci najatých honců a přítomnosti tehdy již 78-letého knížete Karla Marii Lichnovského ulovil rovných 1.200 bažantů.
Kníže Karel Maria Lichnovský byl ve svém pokročilém věku neuvěřitelně aktivní a činný. Ještě téhož roku (1897) v rámci chuchelenského velkostatku založil na 52 ha dančí oboru a se 100% jistotou můžeme předpokládat, že ji před svou smrtí (1901) nejednou navštívil.
Felix Fasanerie – 1902-3
Třetí knížecí bažantnicí se stala r. 1902 tzv. Felixova bažantnice, která však spíše sloužila pro chov, resp prodej živých bažantů a bažantích vajec. Felixova bažantnice se nacházela severozápadně od Píště u osady Hůry a měla rozloha cca 20 ha. K zajímavostem patří, že za škodlivou zvěř pro tuto chovnou bažantnici byli považování ježci, králíci a orli.
Na pohlednici Bolatic z r. 1902 jedna z hájenek v Karl Max Fasanerie (archiv Petr Havrlant)
Tato třetí bažantnice byla již založena synem Karla Marii Lichnovského knížetem – diplomatem Karlem Maxmiliánem Lichnovským, který v hospodaření provedl m.j. změny v tom stylu, že obecní honitby a bažantnice sloužily už nejen pro lovecké zábavy, ale také i pro odchov živých bažantů a pro další zájemce. Bažantnice se tak m.j. staly poměrně významným zdrojem příjmů. (Např. v roce 1903 se takto prodalo 1212 živých bažantů a 4.900 bažantích vajec).
Rovněž i Karel Maxmilián Lichnovský hostil na svých statcích pruského císaře Viléma II. Tentokráte (16.9. 1913) se však jednalo spíše o společenskou záležitost spojenou v Chuchelné s prohlídkou nové továrny na len a s výletem do anglického parku v Hradci nad Moravicí.
Administrativně byly lesy i bažantnice chuchelenského velkostatku řízeny z Chuchelné, kde sídlila v letech 1909 - 1945 lesní správa velkostatku Chuchelná. Ta se sem de facto s nástupem nového majitele přestěhovala se svého staršího sídla Karl Max Fasanerie (poblíž Hilvetihofu). Významné omezení chovu v bažantnicích zapříčinilo až vypuknutí, resp. ukončení II. světové války.
Autor: (Mgr. Petr Havrlant – NPÚ Ostrava, Hradec nad Moravicí)
